Po Baťovsku už dávno víme jak na vzdělávání

Pojďme učit žáky a studenty jen to, co dává smysl.

Vzdělávání si žáci a studenti v poseldních letech osvojili v obou verzích prezenční i online výuky. Rozšířili se jim možnosti, kdy mohou studovat cokoli, jakoukoli formou i s kýmkoli.  Osobně jsem ráda, že se i skvělým připraveným online materiálům dostala zasloužená pozornost.

Jako hlavně lektorka AJ jsem je už dávno doporučovala. V praxi tak i v rámci ostatních předmětů zdomácněly smysluplné výklady kantorů a studium v záběru "Critical Thinking" a "Blended Learning, t.j kombinace výuky a materiálů v prezenčním, online, výkladové formě tutora i samostudiu.

Do popředí se dostaly i aternativní pomůcky a metody na všech školách využité při studiu v obou prostředích.

Výklady stále se nám někdy stále jeětě mohou někdy zdát prakticky a z hlediska využitelnosti v životě téměř nanic. 

Kniha První dáma Zlína, kterou jsem si před pár lety se zájmem přečetla, mi v tomto směru tuto skutečnost potvrdila. Navíc mi doplnila další kousek mozaiky do informací z života a práce Tomáše Bati.

 

V rámci jejich formování firmy a dění v komunitním životě bylo a stále pro nás je, vzdělávání nikdy nekončící proces. Je odkazem, který byl nastolen i směrem výuky smysluplných a praktických věcí pro život. Těch které vedou k všeobecnému vzdělávání. To vše již bylo správně promyšleno před 100 lety a navazovalo na odkaz J. A. Komenského.  Video pro pochopení i odkaz našeho světového kantora, naleznete i na mém proudu vzdělávání na youtube.

 

Cestou na to však ve školství stále nějak zapomínáme a snažíme se objevovat zbytečně něco buď nového nebo přepisovat zastaralé školské vzdělávací plány.

 

V době, kdy se Tomáš Baťa rozhodl pro své zaměstnance a kolegy ve Zlíně založit své školy s výukou, která bude smysluplná. Školy, které budou připravovat děti na praktické věci pro život a práci. Nabádal ke změně vzdělávání a povzbuzoval učitele, aby při výuce rozlišovali mezi tím, co je pro život podstatné, a tím ostatním - většinou "balastem", jenž nelze prakticky využít. Při této příležitosti poprvé použil svůj příměr k opracování habrového dřeva, který se stal později bonmotem. Dokonce jim tenkrát vyčetl, že jako vyučující jsou věrni zkostnatělým zásadám a vyučují studenty bez rozdílu obojí. Věci sice pravdivé, ale pro praxi nepotřebné, někdy až zavádějící, přirovnal k habrovému dřevu, cituji: "...i to sice od věků existuje, ale žádného truhláře z něj, kvůli jeho tvrdosti a pokroucenosti let, ani nenapadne udělat poličku, natož stůl. Truhlář ví, že habrové dřevo je náročné a podle toho se k němu po staletí chová. Nerad s ním pracuje. Zvláště, když na světě je tolik krásnějších, lépe opracovanějších druhů dřeva."

 

Výraz habrové dřevo se stal záhy oblíbeným příměřím. Synonymem pro zdůraznění podružnosti až zbytečnosti, nebezpečného poodcházení od podstatného, vyhýbání se realitě, plýtvání časem určeným na závažnější věci, a i když ne přímo ve školství - ve Zlíně znamenal třeba i po letech opravdu mnoho. Stačilo říci habrové dřevo a každý věděl, že je potřeba najít jiný směr.

 

To mě přináší zpět do dnešní doby. Jaký smysl má záslužná práce kantorů? Měla by přeci navazovat na praktické potřeby mladých lidí, kteří budou pracovat v budoucnosti, tvořit svou realitu a nový svět za pár let. Kantoři přeci vědí ze svých specializací na určité předměty, předávají učivo, které je často o nepotřebných detailech, vtloukají je žákům a studentům nesmyslně do hlavy v návaznosti na připravené studijní plány, při kterých mám podezdření, že se nad nimi dlouho nikdo nezamýšlel.

 

Bohužel ani vyučující daného předmětu, nemají šanci, když jsou zavaleni zbytečnou byrokracií. Comak lidská bytost už nemá umět přemýšlet? Kam patří diskuze, rozhovory, skupinové práce, které nejen do výuky dětí prostě patří a pomáhají v dalším rozvoji. Rozhodně více, než pouhé biflování, které si žáci a studenti ukládají stejně pouze do krátkodobé paměti nebo už je jen opisují do sešitů. Když s dětmi rozmlouváte jen pro ně navíc stresující, protože jim to vlasntně ani nedává smysl.

 

Už malé děti se z hloubavých rozhovorl, aktivováním svo přirozené zvědavosti a díky otázkám a pokládání otázkám naučí více, než jim kdy škola může často nabídnout.

 

Přeji tedy našim dětem lepší vzdělávání než jen opisování.

Přeji jim místo diktování dlouhých textů s bezduchými slovy možnost dělat si zápis při poutavém výkladu učiva.

Přeji jim mít čas a možnost se nad věcmi a informacemi zamýšlet. Udělat si na to svůj názor a přijmout k tomu postoj. Mít možnost si o tom s někým promluvit, který respektuje jeho názor a sdílí zase svůj, který je rovněž přijat bez hodnocení. To je smysl lidského soužití.

 

Věřím, že už máme nebo nás brzy čekají praktické, zábavné a smysluplné výukové možnosti pro naše děti.

 

Přeji pohodové příjemné a smysluplné celoživotní vzdělávání pro nás všechny.

 

Andrea Sofie
průvodkyně

 

 

Zdroje: citace o pojmu opracování habrového dřeva je vyňata z knihy Marie Baťová První dáma Zlína, od autora Pavla Hajného