Na zkušenou ve svobodné škole RONJA

Svobodná škola Ronja - poznání komunitní školy

Zjištění, jak funguje propojení více předmětů a více dětí ve větším přírodním prostředí
v rámci svobodného vzdělávání, mě lákalo už delší dobu. 

Domluvila jsem se se zakladatelem Svobodné školy RONJA a Žijícího skanzenu s panem Zbyňkem, na možnosti nahlédnout pod pokličku jejich komunitní školy a zažít si v praxi sebeřízené vzdělávání dětí. Tak jsem se letos na začátku února vypravila k nim za zkušenou  v Jindřichovicích pod Smrkem, do pohraniční oblasti na severu Čech.

Sama jsem měla možnost učit skupinku dětí jako domškoláky anglický jazyk, jsem lektorkou angličtiny již přes 20 let dospělých i dětí, tak vím, že se předměty vždy prolínají. Snadno se tématicky přes angličtinu zaborusí například do literatury, dějepisu, zeměpisu nebo jsme vtaženi do života slavných osobností, které ovlivňují světové dění nejen ve svém oboru. Jak již víme, vše souvisí se vším. 

Celkem mylně jsem si i myslela, že tam děti i průvodce budu mít možnost hned něčím obohatit z mé strany. Omyl, svobodné děti to řídí podle sebe, jak jinak :) 
“Prvně nám ukaž, čím nás můžeš inspirovat, jak se začleníš a pak se rozhodneme, zda se budeme chtít od tebe něco naučit.” Myšleno v dobrém smyslu  😊

Zde je shrnutí mého prozření:

• Tato komunitní škola vznikla díky podnětu děti a rodičů z okolí.
• Svobodné děti se samostatně rozhodují. Svou pozornost vám jen tak nevěnují, pokud vás neznají.
• Dětí se naučí cokoli, kdy samy chtějí, když jim dáte podnětný prostor, příležitost a vlastní zodpovědnost.

Skanzen a Svobodná škola Ronja je nádherná souhra vzdělávání a sounáležitosti s přírodou a našimi tradicemi. Nabízí dětem neomezené možnosti osobního rozvoje, který si kočírují samy. 

Měla jsem možnost si tam zažít 2 výukové dny, stát se součástí jejich komunity a začlenit se do učebních teoretických, konverzačních, výtvarných i organizačních činností. 

Ráda se s vámi podělím o svá poznání:

Výuka

Pokud by někdo čekal přesné dodržování školního rozvrhu, díky kterému si myslí, že jen takto se děti mohou "něco" naučit, tak tady se s tím nesetká. Ve svobodné škole sebeřízeného vzdělávání jste v úplně jiném světě,  o kterém jsem sama věděla celkem málo, jak funguje v praxi. A i když něco víte, tak si to ani neumíte představit, dokud to nezažijete na vlastní kůži nebo očima vašich dětí. A řeknu vám, tohle bych přála osobně téměř všem dětem.

3 dny v týdnu se tady děti, jako domškoláci, ráno sejdou se svými průvodci na kruhu a představí si možnosti výuky dne. V časovém rozmezí mezi 9 - 15 hodinou, které jsou po hodinách rozděleny celkem do 4 místností,  v létě, více výukových aktivit probíhá různě venku i ve vrbovém chrámu.

Zahájení výuky i další činnosti, kam se děti mohou přidat, oznamuje zvuk flétny. Děti mohou například přidat k těmto výukám:

• matematika a geometrie s Minecraftem v edukačním prostředí (při něm poznávají i hlavní památky v různých zemích, které si ve světě Minecraft staví),
• rukodělná práce: plstění, vyrábění zvířátek apod. z barvené ovčí vlny (při něm si děti nahlíží do atlasu a vždy se něco navíc učí o zvířatech),
• konverzace v angličtině, s kterou jim pomáhají dobrovolníci z jiných zemí,
• výuka francouzštiny, němčiny, španělštiny i třeba jazyka jednoho kmene indiánů z jižní Ameriky,
• příprava na přijímací zkoušky na střední školu,
• poznání lucidního snění (doporučuji každému si vyhledat informace k poznání a námětům pro sebe z různých zdrojů),
• sledování edukačního, tématicky zaměřeného filmu nebo dokumentu,
• historie,
• aktuality,
• deskové hry,
• komunikace s koňmi,
• příprava občerstvení na setkání rodičů, atd.

Mezitím i při tom si mají děti (konkrétně ve věku od 5 do 18 let) možnost samy rozhodovat o dalších aktivitách. Když jsou zapálené do jedné činnosti, výuky, není potřeba ji přerušovat, dokud si ji pro sebe sami neukončí, nedokončí nebo nepřeruší. Ať je to dumání nad propočty stavby v Minecraftu nebo stavba bunkru z matrací.

Průběžně si děti dají svou svačinku, kdo jak potřebuje a oběd si prostřou společně po 12 hodině. Každý si následně po sobě uklidí ze stolu i umyje použité nádobí.

Spolupráce dětí

Chodí tam děti ve věku 5 až 18 let, jak už jsem zmínila.
Jak tohle může fungovat, když nejsou "v jedné třídě" ve stejném věku? 

Velice překvapivě a skvěle, když jsou děti stejně naladěné a necháte je přirozeně spolupracovat a nabídnete jim prostředí plné podnětů.

Snadno tak můžete sledovat skupinku dětí, kde si vzájemně pomůžou při stavbě bunkru
z matrací, lezení na lezecké stěně a skocích dolů na matrace apod. Nevidíte přitom, že by
ty mladší od sebe odháněly. Naopak, navedou je k bezpečnějšímu vstupu a vše ochotně ukážou v rámci hry. Když se jim tam některý prťousek připlete, hned se jí nebo jeho někdo starší ujme, vysvětlí „pravidla“ a bezpečně ho usměrňuje nebo podá pomocnou ruku.

Před odchodem domů si každý po sobě uklidí. Kromě toho mají ještě různě samostatně vybrané odpovědnosti za určité věci a služby.

Průvodci:

Jejich popis na webových stránkách: "Jsme mnohostranně zaměření." sedí nejen na celý Žijící skanzen, ale i trefně na jejich skvělé průvodce. Jsou to nádherní lidé na svém místě, zaměření na více činností, vědomostí a čerpající z praxe a svých zkušeností. Nabízejí tak dětem přizpůsobení rozvoje jejich zájmům. Vždy nápomocní a jdou jim příkladem. Děti motivují pozitivně, žádné shazování, srovnávání, škatulkování. Komunikují otevřeně a napřímo. Následně to můžete sledovat při komunikaci dětí s nimi ii děti mezi sebou 😊

Navíc tam mají pomocníky i z jiných zemí, jako dobrovolníky, kteří mají možnost účastnit se spolupráce na zajištění prací na skanzenu, pomohou s úklidem, naštípáním dříví, zatápěním a udržováním ohně v kamnech v každé místnosti, se starostí o zvířata atd. Zároveň přispějí něčím novým, co se děti mohou naučit, například povídáním o jejich zemi, kultuře nebo je při konverzaci a vyprávění učí jejich jazyk.

Rodiče dětí

Pomáhají s přípravou obědů, kdo rád vaří. Jednou za dva měsíce se mají možnost sejít
s průvodci a probrat vše potřebné, co je zajímá, navrhovat společně nové aktivity a připravovat program apod. Na setkání rodičů s průvodci pomáhají právě děti připravit občerstvení a následně pomohou i s propočty za náklady na občerstvení a nastavení ceny prodeje. Neznám lepší možnost, jak se děti mohou naučit hospodařit. 

Přišla za mnou i jedna maminka, která mi vyprávěla svou zkušenost z klasické školy, průběh posouzení a sezení u psychologů před přechodem. Následnou radost a úlevu syna, že toto je jeho škola, kde je spokojený, uvolněný a šťastný.

Samozřejmě, toto není pro každého rodiče a každou slečnu i kluka. Vždy je to na pováženou a osobním nastavení, jak co může vyhovovat. Někdo je rád, když má vše zorganizováno a naplánováno a někdo si rád vybere, co ho v určitou dobu zajímá a čemu se chce věnovat podle své zodpovědnosti a věkové zralosti.

Osobně si myslím, že je krásné minimálně si to jít zažít a sledovat tu samoběžící souhru. Cítila jsem tam skvěle, prožít si to, že děti samy umí nejlépe tvořit svůj svět mě jen utvrdilo v tom, co jsem už dávno vnímala. 

Jsem vděčná panu Zbyňkovi i jeho skupině průvodců a hlavně dětem za toto inspirativní nádherné místo.
Za jejich skvělou, podporyplnou a zodpovědnou práci, pokud se to dá nazvat práce :)

A jakou školu by si přály vaše děti? Často jsou právě naše děti našimi průvodci a učiteli zároveň.

Zkusme je více vnímat a poslouchat. Třeba jsou to oni, kdo nám pomáhají tvořit lepší svět.

Andrea Sofie

průvodce osobního rozvoje, lektorka angličtiny