Zajímal vás někdy skutečný pestrý život Casanovy?

Tak to vás jistě potěším :D

Připravila jsem vám četbu na pokračování na svém youtube Pramen k poznání.

Jedním z nejkrásnějších i nejhodnotnějších dárků, které jsem dostala, patří 12 dílů knižních pamětí Giacoma Casanovi de Seingalt.
Celé jeho paměti byly vydány v roce 1929 - 1930 v nakladatelství Legiografie, Praha - Vršovice, s překladem Josefa Soukupa, ilustroval Josef Wenig.

Chtěla bych se takto s vámi podělit o tento, dle mého názoru, klenot literatury, který představuje život tohoto obdivovatele ženského pohlaví, i výstižně představuje dobu, ve které žil. Vzdělání a společenský život 18. století v různých zemích v Evropě, kde se zdržoval, působil i žil.

Připravila jsem vám je na Playlist Pamětí Giacoma Casanovy, tak se nechte inspirovat, poučit nebo získat šitší rozhled.

Jeho paměti byly průběžně sepisovány a dokončeny na zámku Duchcov roku 1797, když mu bylo 72 let. Zde pracoval jako bibliotékař a měl zámeckému pánovi sepsat paměti. Spolu s nimi, začal sepisovat i ty své :) Působil zde až do své smrti v roce 1798.

Ve své filosofické předmluvě k sepsaným pamětem prozrazuje o sobě toto, cituji:
“Moje sangvinická letora mne činila velmi přístupným lákadlům požitků smyslných.

Býval jsem vždycky veselý a hotov oddávati se jednomu požitku po druhém.
Při tom jsem byl velmi vynalézavým ve vymýšlení požitků nových. To je asi též původem mé záliby seznamovati se s novými lidmi a příčinou, že jsem snadno opět známosti přerušoval. Nečinil jsem tak nikdy však z lehkomyslnosti, nýbrž vždy po dobrém rozvážení. Vady, způsobené letorou, jsou nenapravitelny, poněvadž letora nezávisí na naší síle. Jinak je tomu s povahou. Povahu tvoří duch a srdce. Letora neznamená při tom téměř nic.
Proto závisí povaha na výchově a dá se tudíž zlepšiti a změniti.

Vím, že jsem v celém mém životě jednal spíše z popudů citových než po dobrém uvážení. Smím jistě tedy říci, že mé chování záviselo spíše na mé povaze než na mém rozumu.

Holdování smyslné rozkoši bylo vždy mou hlavní starostí. Nikdy jsem neměl důležitějšího zaměstnání. Cítil jsem vždy, že jsem stvořen pro uctívání druhého pohlaví, proto též jsem je vždy miloval a dával se jím milovati, jak jen jsem mohl. Také bohatě zásobené tabule byl jsem vždy vášnivým ctitelem a vždy jsem se nadchl vášnivě pro vše, co mne zajímalo.

V těchto pamětech nejsou vypsána všecka má dobrodružství. Vynechal jsem ta, jež by mohla vzbuditi nevoli osob, které byli při nich účastny.
Kdyby se někomu zdálo, že některé milostné scény vypisuji příliš dopodrobna, nechť mě proto nekárá, leda proto, že jsem špatný malíř.

Nepsal jsem tyto Paměti pro mládež, neboť mládež musí zůstati nevědomou, aby neupadla v pokušení. Psal jsem je pro ty, když jsou dosti obrněni životem proti každému svodu jako salamandr, jenž se stává ohnivzdorným tím, že žije v ohni.

Věřím, že vás tím obohatím a pomůžu nahlédnout do zajímavého děje a života smetánky v 18. století."

Andrea Sofie

Průvodce na cestě k poznání